Za ty tři roky, co jezdím na koni, vlastně neustále přemýšlím, jak to udělat, aby kůň jel, kam chci já. Kdo už jste někdy na koni seděl, jistě víte, že kůň má svou hlavu. A pokud je to školní kůň, na kterém se učí jezdit velké množství lidí, už zná všechny triky, jak vás, přes veškerou vaši snahu mu odporovat, dostat tam, kam chce on - třeba zrovna na trávu. A tak jsem objevila knížku Cesta k jemnosti od Marka Rashida. Už po první stránce jsem z toho byla na větvi. Zapadlo to do sebe se vším, co mi kdy říkala trenérka. Jemnost je dle autora něco, co musí vycházet zevnitř člověka. Z jeho přístupu. Musíte na všechno jít laskavě. Co kdybychom se jemně dotkli hrnečku? Ucítili jeho povrch? Nebo drželi v rukou zmrzlou třešeň a uvědomili si její chlad? Já se těmito momenty krásně dostávám do přítomnosti, ono to jinak nejde - používat hmat v minulosti. A pojí se mi s tímto vnímáním i jeden zážitek. Šla jsem zrovna z báječného tréninku. Byla bouřka, strašně pršelo a já si to vykračovala se zmr...