(Po)horalka

Přesně si pamatuju chvíli, kdy jsem tuto větu zaslechla od své bývalé trenérky. Krokovala jsem, byla jsem na konci dlouhé stěny, ona stála uprostřed. Byl to náš poslední společný trénink, jezdili jsme kavalety. Neuvádím to zde proto, abych ji pomluvila nebo jí ublížila, to vůbec ne. Jde mi o to, abychom si takové věci uvědomili. Za svou jezdeckou ,,kariéru" už na mě pár takových věcí bylo mířeno, včetně: ,,Nebuď takovej srab tam nahoře." nebo taky: ,,Málo bojuješ." Ale tyto věci neuslyšíme jen u koní, slyšíme je naprosto běžně. Každý má svá tvrzení a předsudky. Tuhle mi také mamka řekla: ,,Dneska to ježdění nebude stát za nic, počítej s tím. Je tu na to moc lidí." A já měla dvě možnosti. Buď ji poslechnout a nebo si říct: ,,proč by měla mít pravdu?". A já si řekla: ,,Ne, já si to zatraceně užiju." A taky užila. Byl to snový trénink, dokonce jsem poprvé jela zvýšené kavalety v cvalu. A tak chci říct, ať zapomeneme na předsudky. Já kdybych se ke koním nehodi...

Tak všechny zdravím u dnešního článku! Pro jeho autentičnost doporučuju pustit tuto píseň . Včera jsem se vrátila z Francie, přesněji Štrasburku. Se školou jsme jeli na jazykový pobyt. Dopoledne jsme vždy trávili výukou francouzštiny, odpoledne bylo v naší režii. Když jsme v pondělí do Francie přijeli, říkala jsem si: ,,To si tady odpočinu." Vzápětí mi došlo, že asi až tolik ne. Po chvilce strávené na francouzské alianci mi náš francouzský učitel povídá: (definuj montérky) Zůstala jsem na něj zírat, protože jsem byla úplně bezradná. Po chvíli ze mě vypadlo: ,,pracovní oděv z rifloviny". Bohužel mu to nestačilo, jenže já si zoufale nemohla vzpomenout, jak se řeknou kšandy. A tak mu povídám: ,,Je ne sais pas le mot." A on prý ať řeknu, co montérky kryjí. Jenže části těla jsme se ve škole ještě neučili... Není tedy divu, že slovo expliquer se stalo nejděsivějším slovem pobytu. Druhý den nás učitel dostal tím, že prý pro nás má slovíčka - barvy. Naštěstí jsme však barvy vši...

Žijeme v době moderních technologií, peněz, vynálezů a materialismu. A na přírodu zapomínáme. Co když ale bez ní nemůžeme být šťastní? Řekla bych, že se tak obecně vyznává to, co nepochází z přírody. A přitom si myslím, že právě to přírodní má daleko větší kouzlo. Ať už tím, že je to vždycky originální, nebo tím, že to v sobě nese spoustu pozitivní energie. A to je právě ono, radši si dáme prášek na bolest hlavy, než bychom se uvolnili, vyspali se a třeba si uvařili bylinkový čaj. A přitom právě ta přírodní energi e by nám moh l a pomoct. Přírodní energii můžeme pozorovat třeba na živlech. Jak je možné, že oheň takhle hoří? Voda teče a léčí? Na zemi rostou rostliny? A jakto, že tu máme vzduch, který můžeme dýchat? Přírodní energie je víc, než pár výrobků z továrny. A je škoda, že to vidí tak málo lidí. zdroje obrázků: hezke-obrazy.cz , slideserve.com , refresher.sk