(Po)horalka

Chtěla bych zkusit žít bez mobilu, počítače, wifi. Proč? Protože by to mezi lidmi možná fungovalo lépe. Lidé by radši chodili ven s kamarády. Možná by byli i vnímavější. Víte, co se mi stalo? Za poslední dva týdny za mnou přišlo pět lidí. Svěřili se mi se svými problémy. A já jsem se už přes rok nikomu nesvěřila. Důvod? Nikdo mě nevnímá. Když se s někým bavím, ten člověk ,,furt čumí do svýho telefonu". Každou chvíli se ozve: ,,Žbluňk. On něco napsal!!!". A když se já zeptám, zda mě ten člověk poslouchá, dostane se mi tázavého pohledu ,,tys něco chtěla?". Jak se potom můžu někomu svěřit?. Asi jsem divná. Taková míchanina. Myšlení 90letých babiček (nemyslím to urážlivě, ani nijak špatně!) v těle 13leté teenagerky. Nejde jen o to, že člověk žije s telefonem přilepeným k dlani. Jde o to, že nežije TEĎ a TADY. Žije tím, co bude dělat večer s kámoškou. Ne tím, že teď se s jednou kámoškou ,,baví". Je to hrozné. A vzhledem k tomu, že technologie se neustále vyvíjejí, lepší ...

V pohádkách je to jasné. Princ zachrání princeznu, je hrdina. Tečka. Co když je to ve skutečnosti ale jinak? Co když nestačí zachránit princeznu, abyste byl hrdina. Co když to chce něco víc... Dokázat se vzepřít osudu. Říct si, že to chci jinak. Co když právě TOHLE je hrdinství. Nepotřebuji k tomu princeznu, koně, draka, ani prince... Stačí, ... když prostě dokážu změnit svůj život. Postavit se k problému čelem, přiznat chybu, napravit ji... ...A uznat sám sebe. Říct si, že jsem dobrej, že jsem to dokázal. A hrdina dnešní doby? Co takhle vykašlat se na sexbomby, supermodelky nebo namakaný borce? Podívat se dovnitř člověka, na to, co ON dokázal. ZKRÁTKA: ,,Nesuď knihu podle obalu". Tak jo, doufám, že jsem vám tímto článkem něco málo dala a ZASE PŘÍŠTĚ :-D Vaše Mudroočka :-P zprostředkovatel obrázku: bing

Čaukýýýýý! Jak se máte? Dneska jsem se rozhodla podělit se o svůj plnící se sen. Vždycky jsem si přála tančit na špičkách. No, a sice na nich netančím, ale alespoň na nich stojím. Fotky jsou takovým přehledem od začátků ,,stání na špičkách" až do zítřka, takže bych se měla teoreticky zlepšit, ale kdo ví:D. Jinak bolí to hrozně :-D PS: více fotek v celém článku Co vy a balet? Chtěli jste to někdy zkusit? Tančíte? PIŠTE DO KOMENTÁŘŮ (budu ráda) Táááákže díky za přečtení a čaukýýýý u dalšího článku :D PS: dneska jsem trochu ujetá :-D Zdroj: na všech fotkách jsem já

Mám OCD (obsedantně-kompulzivní poruchu). Už zase. Asi se ani není čemu divit. V dnešní době, kdy se pořád někam spěchá, pořád se musí něco zvládat... zkrátka vše je plné toho ,,negativního" stresu. Poprvé se to u mě objevilo před dvěma lety. Jako krásný vánoční dárek. Tenkrát jsem přestupovala na jinou základku a měla dost dohánění. K tomu jsem chtěla být ,,ta nějlepší" na příčnou flétnu. Měla jsem toho moc a nemohla jsem to unést. Začala jsem mít strach, aby se flétně něco nestalo. Začala jsem dělat různé ,,rituály", kdy jsem ji kontrolovala. Ten asi nejhorší okamžik byl, když jsem se v 11h večer konečně jakž takž hrabala do postele. Vysílená po domácích úkolech a přípravě do školy jsem ještě musela uklidit flétnu do skříně. Když jsem flétnu do skříně dala, musela jsem ji pořád vyndavat, dokud nebyl ten ,,správný" okamžik. Byla jsem naprosto vysílená. Skončilo to tím, že přišla mamka a flétnu do skříně hodila. Pak jsem se s ní zoufale prala a navzájem jsme se došk...