Když jsme naposledy v zimě přespávali pod širákem , zařekla jsem se, že už NIKDY do toho nepůjdu znova. Uplynul přesně měsíc a jak jsem dopadla? Šla jsem přechod Malé Fatry. Koho by zajímala naše trasa (povinně juknout na to převýšení!), odkaz zde . V těch nejhorších momentech mě nad vodou držela už jen písnička Když nemůžeš, tak přidej víc . Dokonale vykresluje atmosféru našeho výletu - a teď hurá do toho! Jak to vlastně všechno bylo? Jelo nás sedm dobrodruhů. Mně se původně z racionálních důvodů vážně nechtělo - měla jsem před sebou ojedinělý volný víkend a moje vybavení na takovéto akce? Velký průšvih. Nicméně máme se překonávat, ne? Když jsme dojeli do Dier, všechno se zdálo být ideální. Příroda nádherná, terén pohodový a nálada bezchybná. Brzy to všem začalo klouzat a přítel dokonce nasazoval nesmeky. Já si vykračovala ve svých městských botičkách a ještě si říkala ,,A pak že je třeba nějaké vybavení! Mně to neklouže." A na to jsem sebou sekla tak kvalitně, že mám zadek celý ...