Přesně si pamatuju chvíli, kdy jsem tuto větu zaslechla od své bývalé trenérky. Krokovala jsem, byla jsem na konci dlouhé stěny, ona stála uprostřed. Byl to náš poslední společný trénink, jezdili jsme kavalety.
Neuvádím to zde proto, abych ji pomluvila nebo jí ublížila, to vůbec ne. Jde mi o to, abychom si takové věci uvědomili. Za svou jezdeckou ,,kariéru" už na mě pár takových věcí bylo mířeno, včetně: ,,Nebuď takovej srab tam nahoře." nebo taky: ,,Málo bojuješ."
Ale tyto věci neuslyšíme jen u koní, slyšíme je naprosto běžně. Každý má svá tvrzení a předsudky. Tuhle mi také mamka řekla: ,,Dneska to ježdění nebude stát za nic, počítej s tím. Je tu na to moc lidí."
A já měla dvě možnosti. Buď ji poslechnout a nebo si říct: ,,proč by měla mít pravdu?". A já si řekla: ,,Ne, já si to zatraceně užiju." A taky užila. Byl to snový trénink, dokonce jsem poprvé jela zvýšené kavalety v cvalu. A tak chci říct, ať zapomeneme na předsudky. Já kdybych se ke koním nehodila, tak už dávno nejezdím.
Vždycky záleží na tom, jak se ke všemu postavíme, protože: ,,Ač jsou myšlenky pouhou energií, mění formu, mění vibrace, mění lidi a mění světy."
Tak se nevzdávejte a jděte za svými sny.
zdroj obrázku: https://pxhere.com/cs/
Komentáře
Okomentovat