Přeskočit na hlavní obsah

Hrdina? nemyslím si...

V pohádkách je to jasné. Princ zachrání princeznu, je hrdina. Tečka.

Co když je to ve skutečnosti ale jinak? Co když nestačí zachránit princeznu, abyste byl hrdina. Co když to chce něco víc...

Dokázat se vzepřít osudu. Říct si, že to chci jinak. Co když právě TOHLE je hrdinství. Nepotřebuji k tomu princeznu, koně, draka, ani prince... Stačí, ... když prostě dokážu změnit svůj život. Postavit se k problému čelem, přiznat chybu, napravit ji... ...A uznat sám sebe. Říct si, že jsem dobrej, že jsem to dokázal.

A hrdina dnešní doby?
Co takhle vykašlat se na sexbomby, supermodelky nebo namakaný borce? Podívat se dovnitř člověka, na to, co ON dokázal.

ZKRÁTKA: ,,Nesuď knihu podle obalu".


Tak jo, doufám, že jsem vám tímto článkem něco málo dala a

ZASE PŘÍŠTĚ :-D

Vaše Mudroočka :-P


zprostředkovatel obrázku: bing
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jezdectví by nemělo být o penězích

Jezdím na koni. Ne nijak dlouho. Nejsem v tom moc zkušená, nemám na to talent, ani mi to moc nejde. Jedno je mi ale jasné. Jezdectví se stalo snobským sportem. Jistě, existují světlé výjimky, ale myslím, že obecně se stali koně prostředkem k vydělávání. Možností, jak se před někým předvést. Setkávám se se spoustou lidí, kteří mají koně, ale přitom ani neumí dobře jezdit. Určitě je skvělé mít vlastního koně. Člověk s ním může navázat jedinečný kontakt apod. Pochybuji ale o tom, že jedenáctiletá holčička je schopna se o vlastního koně postarat. Zabránit vytvoření zlozvyků. Protože u koní nejde jen o ježdění. Stejně jako pořizování neskutečného množství jezdeckého vybavení. A to jak pro koně, tak pro jezdce. K čemu jsou mi tři tušírky stejné délky a s jediným rozdílem - barvou? Je to smutné. Neskutečné množství deček, čabrak, rajtek... Proč ? Proč lidé takhle nesmyslně plýtvají penězi? Co takhle tomu koni místo další úžasně vyšívané dečky koupit třeba kvalitnější krmení? Zařídit mu prosto...
Okomentovat
Pokračovat ve čtení »

Drž si svoji bublinu

Vždycky něčemu uvěříme. Necháváme se ovlivňovat cizími názory, chováme se podle okolí. To nejhorší ale přijde, když u toho všeho zapomeneme být sami sebou. Mně se to stalo. Před rokem jsem zahlédla kousek budoucnosti - tehdá mi to zachránilo život. Od té doby jsem četla myšlenky, léčila, zastavovala čas, měnila budoucnost a změnila se. Z usměvavé šťastné dívky na tu smutnou a nešťastnou. Našla jsem si první kamarádku a svěřila se jí, nevěděla si se mnou rady, přemlouvala mne, že něco takového neexistuje. Pak poznala kluka - mága. Dala mi na něj kontakt, a já si s ním začala psát. Ten mě zase přemlouval, že to existuje a já jsem osvícený člověk (tedy něco jako Ježíš). K tomu se pak přidal děda, který tvrdil, že bych si toho měla vážit, ale ať si toho moc nevšímám. S tím jsem se pak rozhádala, protože to vykecal své přítelkyni. Teď čekám na hovor od své kamarádky, abych jí o všem povykládala. A taky na podložený důkaz toho, že duchovno existuje od toho kluka. Ztratila jsem svůj názor, ús...
Okomentovat
Pokračovat ve čtení »