Vždycky něčemu uvěříme. Necháváme se ovlivňovat cizími názory, chováme se podle okolí.
To nejhorší ale přijde, když u toho všeho zapomeneme být sami sebou.
Mně se to stalo.
Před rokem jsem zahlédla kousek budoucnosti - tehdá mi to zachránilo život.
Od té doby jsem četla myšlenky, léčila, zastavovala čas, měnila budoucnost a změnila se. Z usměvavé šťastné dívky na tu smutnou a nešťastnou.
Našla jsem si první kamarádku a svěřila se jí, nevěděla si se mnou rady, přemlouvala mne, že něco takového neexistuje. Pak poznala kluka - mága. Dala mi na něj kontakt, a já si s ním začala psát.
Ten mě zase přemlouval, že to existuje a já jsem osvícený člověk (tedy něco jako Ježíš).
K tomu se pak přidal děda, který tvrdil, že bych si toho měla vážit, ale ať si toho moc nevšímám. S tím jsem se pak rozhádala, protože to vykecal své přítelkyni.
Teď čekám na hovor od své kamarádky, abych jí o všem povykládala. A taky na podložený důkaz toho, že duchovno existuje od toho kluka.
Ztratila jsem svůj názor, úsměv i kamarády. A stále nevím, jak se z toho všeho vzpamatovat.
PS: Ano, v podstatě jsem si nechala nalézt lidi do své osobní bubliny.
Takže lidi, střežte bubliny a zatím!
Mudroočka:)
Komentáře
Okomentovat