Co člověk, to příběh

Svět práce. Strašná nuda.

Minulý čtvrtek nám učitelka cosi povídala. Vlastně vůbec nevím co, protože jsem ji absolutně nevnímala. Přemýšlela jsem nad tím, kolik toho o ní já nevím, a kolik toho ona neví o mně.

Přemýšlela jsem, jestli je to dobře, nebo ne. Ale myslím, že je to zařízeno celkem dobře. No považte. Představte si, že byste o nějakém člověku věděli vše, a on naopak vše o vás. No to by byla hrůza...

Taky jsem přemýšlela nad tím, jak se k některým lidem chováme. Kolikrát jsme k nim hrozně skeptičtí, ale oni si třeba prožili něco těžkého. Je možné, že kdybychom toho o sobě navzájem věděli víc, mohli bychom jeden druhého inspirovat... No, kdoví.

Ještěže o tom nemusím rozhodovat já:-). Vždyť to je vlastně paráda:-D. Mít takový bezstarostný život. Ha.

No, já už radši mlčím.

Dobrou noc!