Ahojky,
dlouho jsem se tu neobjevila, vím. Ale nějak jsem nevěděla o čem psát, takže kdybyste někdo náhodou měl nějaké tipy...
Ale zpět k tomu, proč píšu. Dost jsem toho v poslední době zažila a taky si pár věcí uvědomila. A zjistila, jak jsem vlastně šťastná. Jasně, všechno má něco, ale já děkuju za to, co mám.
Jsem asi divná, ale někdy bych to všechno chtěla zažít znova. Vrátit se zpět. Nevím, jestli úplně na začátek života. Možná by stačilo tak tři roky zpátky (když mi bylo jedenáct - obecně těch jedenáct let považuju za dobu, kdy jsem konečně začala ,,žít"). Ne proto, abych něco změnila, ale abych všechno to vyzkoušela znova.
Je zvláštní, že už na všechno, co mě kdy trápilo vzpomínám s úsměvem na rtech. A slzami, které jsou nejspíš slzami štěstí.
Všichni se diví, jak můžu nelitovat toho, že jsem si zlomila ruku, jenže já měla (a mám) strašné štěstí, že to všechno dobře dopadlo. A je to zvláštní, ale zrovna tehdy jsem se naučila (no, to se asi člověk učí celý život) brát život, jaký je.
A srovnala jsem se i se svými ,,schopnostmi", nebo co to je (viz minulý článek). Vždyť, kdo má to štěstí rozumět koním nebo slyšet rozloučení duše zesnulého potkánka.
Teď, když si po sobě ten článek čtu, říkám si, zda jsem vždycky psala tak otřesně. Ale tak vždycky není posvícení:D
Zdarec, nechejte si palec:P
Komentáře
Okomentovat