Každý se něčeho bojí. Někdo je statečnější, někdo bojácnější. Tak to prostě je. Ale myslím, že ve skutečnosti se není čeho bát. Vždycky všechno nějak dopadne.
A myslím, že každý si to jednou uvědomí. Já si to uvědomila díky jednomu koníkovi.
Ten koník mě nenechal, abych na něj sáhla, uskakoval a chtěl kousat. Aby mě přijmul, musela jsem se naučit k němu přistupovat s klidem. Jakmile jsem začala panikařit, koník si toho všiml a využil toho. A tak začal můj týden výzev, kdy jsem pokaždé, když jsem z něčeho pocítila strach, tak tu věc, která mě děsila jsem udělala.
A ono to pomohlo. Učím se se sebou pracovat a koník na to reaguje spoluprácí. A myslím, že i když se naše cesty rozdělí, tak si mě bude pamatovat stejně dobře jako já jej.
Komentáře
Okomentovat