Obklopuje nás spousta rozptylujících předmětů. Televize je jedním z nich. Jak je možné, že jsme se natolik nechali unést příběhy jiných? Uklidňuje nás to? Zapomínáme na naše problémy?
Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Najdeme spoustu žroutů času a ,,ovlivňovačů" myšlenek. Všichni pořád na něco koukáme. Do mobilu, počítače nebo na televizi. Možná si ani neuvědomujeme, kolik bychom toho mohli stihnout, kdyby tomu tak nebylo. Kupříkladu bychom místo pasivního ,,čumění" mohli odbourat pár těch úkolů. A nebo bychom si mohli plnit sny.
Myslím, že nejsem jediná, která když se na něco dívá, zapomene na svoje problémy. Představuju si, že jsem hlavní hrdinkou filmu a jsem tak strašně dokonalá, sexy a přesně vím, co chci. Zdolávám překážky bez nejmenšího problému a všichni po mně touží.
Po skončení filmu mi zůstává pocit euforie a fakt místo sebe vidím tu dokonalou postavu. Pak ale přijde tvrdé probuzení a já zjistím, že to tak není. Že nejsem ,,tak hustá".
A já se ptám: ,,stojí nám to za to? Je opravdu lepší zažít chvilkový pocit ,,dokonalosti" a pak tvrdý dopad reality? Nebo je lepší se místo filmových hrdinů věnovat sobě? A natolik se vypracovat, abychom takovými hrdiny jednou byli?"
Jednou se mě jeden pán zeptal: ,,Souhlasíš s tím, že každý člověk může být inspirací pro druhé? Víš, že můžeš někoho inspirovat?" Já nevěděla, co mám odpovědět, a tak pán dodal: ,,Tak já ti to teď říkám. Můžeš být inspirací pro druhé. Vy všichni jí můžete být."
No nebylo by krásné někoho inspirovat? Určitě bylo, a nejlepší by bylo inspirovat sebe. K tomu, abychom žili svůj život. Filmy jsou fajn, televize taky, ale tohle je náš život a my bychom ho místo fiktivním postavám měli dát sobě. A plnit si sny.
Co vy? Žijete svůj život? Máte rádi filmy?
Vaše
Fufu
obrázek stažen z lgshop.cz a upraven
Komentáře
Okomentovat