Je to přesně o tom citátu. OCD, neboli obsedantně-kompulzivní porucha, která postihuje 2-3 % veškeré populace. A postihla i mě.
Co to je? Jaké to je mít tuto nemoc? Dá se vyléčit?
Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) je porucha chování, možná spíš myšlení. Člověka, který tuto poruchu má, trápí nepříjemné myšlenky a hlavně strach. Aby tyto myšlenky zahnal, vykonává určitá opatření a neustále se ujišťuje, zda je vše v pořádku.
Takový typický příklad:,, Každé ráno, když vstávám, musím šlápnout na zem nejprve levou, potom pravou nohou, jinak se něco stane."
Tuto poruchu má do určité míry každý, jsou však lidé, u nichž se rozroste do nežádoucích rozměrů.
Jak to bylo u mě?
Začalo to v 11 letech. Zrovna jsem začala hrát na flétnu. A pekelně mi na tom záleželo. Flétna se pro mě stála vším. A najednou jsem začala mít strach, že ji ztratím. A to pro mě bylo hrozné pomyšlení.
A tak jsem začala vymýšlet až neskutečné scénáře, co všechno by se jí mohlo stát. Věděla jsem, že to není možné. Že například nemůže dostat chřipku, ale nemohla jsem si pomoct. Dělala jsem rituály, abych ji ochránila. Nedokázala jsem toho nechat. A později už jsem nic jiného nezvládala. Pořád jsem jen myšlenkami chránila flétnu.
Když si toho všimla rodina, začali jsme hledat pomoc psychiatra. Když jsem se k němu za 3 měsíce dostala a šla na sezení, o kterém jsem doufala, že mi uleví, řekli mi, že pokud jsem ještě nebyla u psychologa, tak mě nevezmou.
Objednala jsem se tedy k psychologovi. Ten mi však řekl, že se mnou nic nenadělá a ať se objednám k psychiatrovi. Než jsem se tedy konečně dostala na sezení, kde jsme měli začít řešit můj problém, uplynul rok. A moje problémy už nebyly tak drobné.
U psychiatra jsem se dozvěděla jednu věc:,, K psychiatrovi se chodí jen pro antidepresiva. " Tuto duchaplnou větu pronesla lékařská sestra. A opravdu mi na tom sezení nic jiného nenabídli. Že prý se mnou nic jiného nezmůžou.
Já však antidepresiva odmítla. Vždyť to není řešení. Možná bych byla chvíli v klidu, ale nebyla bych to já. A nenaučilo by mě to s tou poruchou pracovat.
O nějakou dobu později jsme našli psychologa, ke kterému jsem rok chodila.
Pomohlo to, ale nejvíc si člověk stejně musí pomoct sám. Ten největší krok musí udělat sám.
Já na to byla o to víc sama, že jsem se psychologovi stejně nedokázala svěřovat. Bála jsem se, že se mi vysměje.
Nakonec jsem to těžké období zvládla. Co se týče mé poruchy, nedá se vyléčit. Člověk s touto poruchou nikdy nebude zcela ,, zdravý ", ale dá se zmírnit a natolik minimalizovat, že to okolní lidé vůbec nepoznají. Pokud se člověk začne stresovat a bude přetěžovaný, nemoc se vrátí.
Ačkoliv to opravdu není příjemné s tím žít, rozhodně existují horší věci a já jsem v životě opravdu šťastná, i když OCD mám.
Obdivuji lidi, kteří se dokázali vzpamatovat z horších věcí, protože třeba proti takové rakovině je OCD nic. Prostě vůbec nic.
A co vy? Věděli jste, co to OCD je? Máte tuto poruchu? Potýkáte se s jinými problémy?
Mějte se krásně!
Fufu
zprostředkovatel obrázku: google
Určité pasáže v popisu OCD přebrány z wikipedie.
----------------------------------------------------------------------------------------------
9. 8. 2018 - TENTO ČLÁNEK SE OBJEVIL NA TITULNÍ STRANĚ BLOG.CZ
Komentáře
Okomentovat