Možná, že vzhledem k nadpisu by se vám mohlo zdát, že tento článek bude vědecký. Musím vás ale zklamat, nebude. Já a věda totiž fakt nejdeme dohromady. K tomuto tématu mě inspirovalo nynější ochlazení a těch pár bouřek.
O bouřce můžeme mluvit jak s jejím původním významem, tak s tím metonymickým (teď doufám, že jsem zase nepopletla metaforu a metonymii). Zkusíme se podívat na ten druhý.
Při ,,normální" bouřce - fyzikálním jevu - se uvolňuje množství energie. Zjednodušeně proto, že to v atmosféře bylo napěchované. Myslím, že stejně ta bouřka začíná i v nás. Taktéž vybuchneme, když už máme všeho tak akorát dost.
Je to však dobře, nebo špatně?
Řekla bych, že tak trochu obojí. V přírodě je bouřka proto, aby se udržovala rovnováha (teď doufám, že to tu nečte žádný fyzik). Myslím, že tak podobně to bude i v nás. Komu totiž čas od času neprasknou nervy? Každý se někdy ocitne v situaci, kdy už má dost. Chce tu nespravedlnost, že se mu všechno kazí vykřičet do světa, protože to přece není fér. A tak proč ne? Když mu to pomůže...
Ale pak tu máme tu druhou stranu. Nabízí se otázka ,,Co tím vyřešíme?" Sice se nám možná na chvilku uleví, ale v dlouhodobějším časovém úseku? Nám to nepomůže nijak. Reagujeme na zlost zlostí. Můj děda by řekl: ,,vyzařujeme nízké vibrace". Resp. když my budeme hrubí, to hrubé a špatné si k sobě přivoláme. A nejspíš na tom něco bude.
A co tedy dělat? Myslím, že je to na každém z nás. Každý si můžeme vybrat, co uděláme.
A kdybychom se rozhodli jít tou druhou cestou?
Zkusme se zamyslet nad tím, co se nám vlastně děje. Je to důležité? Co je pro nás v životě to důležité?
Protože:
A co vy? Rozčilujete se? Chcete to změnit? Těším se na Vaše komentáře!
Fufu
zdroj upraveného obrázku: noisyroom.net
Komentáře
Okomentovat