Myslím, že nám v životě chybí spontánnost a vše je příliš strojené. Kdo ví, možná se jen stydíme dělat něco jinak, a tak radši žijeme učebnicový život. Všechno nalinkované, podle pravidel. Myslím, že je škoda, neustále si něco plánovat, nemít místo na nečekané věci.
Mrzí mě, že když jdu po ulici, všichni se mračí. A když se na ně usměju já, divně na mě zírají. Co je divného na tom, dát na sobě znát, že mám radost? Že se mi dneska daří a chci svým úsměvem podpořit i jiné? Svědčí o tom i jeden příspěvek na Instagramu. Ať už je pravdivý, nebo ne, stojí za zamyšlení.
Mrzí mě, že se lidi tolik stydí před druhými. Proč třeba někdo netancuje po ulici, neskáče radostí? Proč, když by tolik chtěl? Odpověď je jednoduchá: ,,bojíme se, co by si o nás pomysleli ostatní. ,,Nesluší se to", protože to nezapadá do pravidel dnešní společnosti ,,vypadat dokonale". Mohl by totiž seriózně vypadat někdo, kdo se na veřejnosti řehtá jako blázen, poskakuje radostí a zpívá si? Nemohl." A jelikož my chceme vypadat seriózně, nebo to od nás společnost vyžaduje, tváříme se radši jako kakabusové.
Místo toho se zbytečně předvádíme a nakrucujeme jenom, abychom se někomu zalíbili.
A tak si myslím, že by to chtělo více.....
Méně plánovat a mít místo i na nečekané události, víc si užívat TEĎ a TADY a ne neustále myslet na ZÍTRA. Taky udělat něco jen tak. Bez toho, že bychom za to něco chtěli. Přestat neustále přemýšlet, začít prostě žít. Dělat to, co chceme, kdykoliv, nebát se ukázat světu, že máme radost.
A mít ohňostroj v žilách. Zářit štěstím.
Co vy? Co vás těší? Plánujete, nebo žijete spontánně? Napište mi do komentářů!
Fufu
zdroje obrázků: live-and-learn.ru, instagram.com
Komentáře
Okomentovat