I když to dívky často nedávají najevo, myslím, že spousta z nich si je stejně nejistá a bojí se úplně stejně. Je děsivé šestnáct let s nikým nechodit a pak najednou všechno ,,zvládat".
Existují kluci i holky hledající jen sex. Někteří si třeba najdou partnera jen z potřeby fyzického kontaktu. A někteří se do všeho pouštějí moc rychle například z pocitu nátlaku. Ať už okolí, partnera či domněnek, že je to třeba, aby si partnera udrželi.
Každý potřebuje na vše jiné množství času a důležité je ve vztahu mluvit a respektovat se.
Kdybych mohla udělat jednu věc, chtěla bych poprosit kluky, aby na vše tolik nespěchali a holky, aby dokázali říct NE. I když je to sakra těžký.
Ukážu vám na to na svém příběhu.
Byl to můj první kluk. Já neměla tušení, jak se líbá, jak se mám kluka dotýkat... Byla jsem hrozně nejistá.
Bylo na něm vidět, že mě má rád a navíc mi skládal až šílené poklony. To pro mě bylo strašně nepřirozené.
Z čeho jsem byla nadšená ještě míň bylo, že šel na vše moc rychle. A já ho nedokázala zastavit. Bála jsem se, že ho ztratím, že mu ublížím a navíc jsem nevěděla JAK ho zastavit. První pusa vlastně ve skutečnosti nebyla to, o čem se píše ve všech holčičích románech. Nebyl to tak krásný pocit, protože jsem absolutně nebyla připravená. A nešlo o to, že jsem se neuměla líbat. Připadala jsem si strašně ,,přiškrcená".
Postupem času jsem si zvykla. Už jsem ty polibky i začínala, protože to bylo ,,normální". Ve vztahu se přece líbá každý.
Přešlo to na mazlení a on poté začal nenápadně mluvit o sexu. Děsilo mě to, ale nedávala jsem to na sobě moc znát.
Nicméně když se člověk v něčem dlouhodobě necítí, začne fungovat jako časovaná bomba a pak stačí malý spouštěč, aby všechno pustil ven.
A já se rozbrečela, že to tak nechci, že se bojím a připadám si jako lehká holka, i když se jenom líbáme a dotýkáme. Natož mít něco víc.
Můj příběh ten šťastný konec má - on mě pochopil a brečel snad ještě víc než já, že takhle to nechtěl. Nechtěl mi ublížit a strašně se proklínal. Vlastně ho z toho ale nemůžu vinit. Byl stejně nejistý jako já a nevěděl, kdy je na co čas. Zpětně mu došlo, že jsem mu mnohokrát naznačovala, že jde přes čáru, ale dřív mu to připadalo, že se ,,upejpám" schválně.
Chci říct, že je strašně důležité si o těchhle věcech na rovinu povykládat. Když kluci moc spěchají, holky jim to musí říct. A úplně narovinu. Pokud ten kluk za to stojí, bude je respektovat. Pokud ne, nemá cenu s ním ztrácet čas. Bez komunikace ale dochází k hodně blbým nedorozuměním.
A vždycky je lepší nespěchat. Vztah by neměl být jen o fyzickém uspokojení, ale taky o tom navzájem se podržet.
Já si to líbání momentálně představit nedokážu. Naopak bych řekla, že tohle spěchání ten odpor ještě zesílilo.
Zato se těším na každou prokecanou noc, všechny výlety po horách nebo třeba jen obyčejné objetí. To je daleko víc.
Komentáře
Okomentovat