... tam je to nejkrásnější
Rozhodli jsme se, že na Silvestra přespíme na Červené hoře. Původní plán byl na Vřesovce, ovšem i takové skoro jisté plány se mění.
Vyrazili jsme v úterý z Červenohorského sedla. S sebou krosny a sáně. Cestou se nás lidé vyptávali, kde máme to dítě. A my se jen s úsměvem těšili, až se na Nový rok projedeme ty tři kiláčky dolů. (Schválně, kdo kdy na saních sjel takový kopec?).
V chytré příručce jsem si přečetla, že na přespávání pod širákem na sněhu si mám vzít gumové medvídky. Prý to pomáhá v krizové situaci a společníci to ocení. Vzala jsem tedy dvě balení a lentilky k tomu. Výsledek? Jedla jsem to cestou domů ve vlaku.
V noci mohlo být tak minus pět (?) a já s sebou tahala spacák s extrémem do mínus deseti. Definice extrému je taková, že průměrná žena v takovéto teplotě přežije noc bez ohrožení na životě. Já byla klidná, nebudu přece spát pod širákem.
Když jsme se vyškrábali nahoru, změnila jsem názor a přítele přesvědčila, že když už jsme tady, tak přece nebudeme spát někde uvnitř. Půjdem hezky pod širák. A tak jsme šli. Ponaučení pro příště - když večer fouká málo, v noci bude foukat hodně ;-) .
Pokochali jsme se západem slunce a jali se chystat spaní. Řekla bych, že tady to byla největší krizovka. Ještě jsem na sobě neměla nandané všechny vrstvy. Nafukovali jsme karimatky, spojovali spacáky a já si s sebou vzala jen tlusté rukavice ve kterých jsem nemohla využít naprosto žádné jemné motoriky. Všechny úkony jsem tedy musela dělat bez nich a moje ruce brzy přestaly fungovat.
Přítel nám mezitím dělal drobnou bariéru ze sněhu, aby na nás tolik nefoukalo a také uvařil teplou vodu - pro příště: hodně sněhu znamená mááálo vody. Hnusné bahnité vody. Která se blbě pije. A když se uvaří a hrnec se chytí do těch promrzlých rukou, ruce teplý hrnec neudrží. A také to chce lopatu na odhazování sněhu. Protože na kluzkém sněhu karimatka klouže - resp. noc jsme přežili, nicméně jsme neustále museli spravovat rozjíždějící se karimatky.
Jakmile jsme zalezli do spacáků, už to bylo dobré a krize přišla až tak kolem šesté ráno, kdy jsem se začala třepat zimou. (Tedy ano, spacák do mínus deseti stačil, ale měla jsem na sobě pět termotrik a nejteplejší lyžařskou bundu. A měli jsme spojené spacáky, takže jsme se zahřívali navzájem.)
Jak jsem se poučila dál?
Měli jsme štěstí, že mrzlo - sníh se tedy nerozpouštěl a my neměli všechny věci promočené.
Do spacáku doporučuju TEPLÉ ponožky. A náhradní s sebou. Já byla v pohodě, zato příteli ty nohy málem umrzly. A také nějak zabezpečit boty - jak mrzlo, ty mé byly plné ledu a ještě když jsem za noc chodila tak desetkrát na záchod (známe se, že holky), tak to byl hnus do nich pořád lézt. K tomu jsem do těch čtyřiceti cenťáků sněhu vždycky zapadla:D.
Naspala jsem tak tři hoďky, ale únavu jsem necítila. A ohňostroje shora byly krásné. Vypadalo to jako zrychlený život ve městě. Všude probíhala světýlka.
Jen zamrzelo, že jsem si na nový rok ničím nepřipila - všechna voda nám zmrzla. Ráno jsme se probudili a měli namrzlé batohy, ale také nás čekal úžasný východ slunce.
Možná, že kdybych věděla, do čeho jdu, nikdy bych do toho nešla. Ale tím bych přišla o jeden z nejkrásnějších zážitků v životě.
A co vy? Máte podobné zážitky?
-------------------------------------------------------------------------------------
31. 12. 2019 - MŮJ BLOG SE STAL BLOGEM DNE
Komentáře
Okomentovat