Přeskočit na hlavní obsah

Vesmír Tě miluje

Moc dobře si pamatuju jednu chvíli v mém životě. Seděla jsem s mamkou u stolu a naříkala na život. Mamka mi odvětila: ,,Co blbneš? Podívej na ten chleba. Vesmír Tě miluje!"
V chlebu byla díra ve tvaru srdce.

Od té doby srdce potkávám všude. A láska číhá ve všem.

Když jsem objevila svoje tajné místečko plné přírody uprostřed města...










Jen tak na procházce...













Při cestě z tréninku mezi listy akátu...
















Nebo jen tak před sebou na štěrkové cestě.

















Přijde mi, že se mnou vesmír komunikuje. A posílá znamení. Někdy zkomplikuje odjezd do Alp koronou, požárem a nemocnou kyčlí, někdy uklidní. Jako třeba když se věci neuvěřitelně komplikují, já hledám řešení situace a místo toho najdu čtyřlístek a od kamarádky dostanu k narozeninám kapsičku s nápisem ,,Vesmír to zařídí".

A vždycky všechno se vším souvisí. Kdyby mi na první bronťárně nechyběly vložky, asi se s jednou blízkou kamarádkou skamarádím o dost později. (Jo, a víte, proč jsem na tu bronťárnu jela? Abych našla lidi, ke kterým patřím.)

Naposledy jsem koukala, když mě strašně bolelo břicho. Začalo úplně znenadání. A na pravé straně. Přemýšlela jsem, co se děje a došlo mi, že zatímco dříve jsem měla více úrazů na levé straně, teď převažuje strana pravá. A tak jsem vymýšlela, co mi tak asi moje tělo chce říct a vyslala přání, aby až na ten důvod přijdu, přišlo nějaké znamení. 
A pak mě něco napadlo, říkala jsem si, že to je určitě ono a najednou mi břichem projela vzduchová vlna, všechna křeč se uvolnila a zničehonic mě vůbec nic nebolelo.

A k tomu ty sny! Taky se vám tolik plní? Za mě je stačí napsat a už je hned můžu odškrtnout.

Takovéhle situace mě vždycky přesvědčí, že strachovat se, je zbytečné. Protože vždycky všechno nějak dopadne. A k tomu, co chceme si cestu vždycky nějak najdeme.














Komentáře

  1. Moc parádní článek! :) Poslední dobo umiluji tuto tématiku a taky se mi zdá, že funguje! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Máš moudrou maminku, navedla tě správně!
    Měj hezké dny, Helena

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezky napsané.Je pravda,že už se mi stalo,že se mi sen splnil,nebo že jsem věděla,co v danou situaci přijde,až jsem se lekla,jak to vím.Nevím jestli mě má vesmír rád,ale byla bych ráda :)Přeji hezké dny.Renata

    OdpovědětVymazat
  4. Nacházíš hodně srdcí, to uznávám.

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím, že někdy opravdu stačí vyčkat, a věci se vyvrbí samy. Stresovat se je zbytečné.
    Někdy zas je třeba vlastního přičinění. A tak je to správně - rovnováha.

    OdpovědětVymazat
  6. Taky občas vídám srdíčka. Třeba v pěně od kafe, nebo na dně tělového peelingu. :) Význam neznám, ale vždycky mě to potěší.

    OdpovědětVymazat
  7. Tak jak si přejeme a dobře vysíláme nás vesmír vyslyší. Stačí si jen dobře přát. ❤

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jezdectví by nemělo být o penězích

Jezdím na koni. Ne nijak dlouho. Nejsem v tom moc zkušená, nemám na to talent, ani mi to moc nejde. Jedno je mi ale jasné. Jezdectví se stalo snobským sportem. Jistě, existují světlé výjimky, ale myslím, že obecně se stali koně prostředkem k vydělávání. Možností, jak se před někým předvést. Setkávám se se spoustou lidí, kteří mají koně, ale přitom ani neumí dobře jezdit. Určitě je skvělé mít vlastního koně. Člověk s ním může navázat jedinečný kontakt apod. Pochybuji ale o tom, že jedenáctiletá holčička je schopna se o vlastního koně postarat. Zabránit vytvoření zlozvyků. Protože u koní nejde jen o ježdění. Stejně jako pořizování neskutečného množství jezdeckého vybavení. A to jak pro koně, tak pro jezdce. K čemu jsou mi tři tušírky stejné délky a s jediným rozdílem - barvou? Je to smutné. Neskutečné množství deček, čabrak, rajtek... Proč ? Proč lidé takhle nesmyslně plýtvají penězi? Co takhle tomu koni místo další úžasně vyšívané dečky koupit třeba kvalitnější krmení? Zařídit mu prosto...

Hrdina? nemyslím si...

V pohádkách je to jasné. Princ zachrání princeznu, je hrdina. Tečka. Co když je to ve skutečnosti ale jinak? Co když nestačí zachránit princeznu, abyste byl hrdina. Co když to chce něco víc... Dokázat se vzepřít osudu. Říct si, že to chci jinak. Co když právě TOHLE je hrdinství. Nepotřebuji k tomu princeznu, koně, draka, ani prince... Stačí, ... když prostě dokážu změnit svůj život. Postavit se k problému čelem, přiznat chybu, napravit ji... ...A uznat sám sebe. Říct si, že jsem dobrej, že jsem to dokázal. A hrdina dnešní doby? Co takhle vykašlat se na sexbomby, supermodelky nebo namakaný borce? Podívat se dovnitř člověka, na to, co ON dokázal. ZKRÁTKA: ,,Nesuď knihu podle obalu". Tak jo, doufám, že jsem vám tímto článkem něco málo dala a ZASE PŘÍŠTĚ :-D Vaše Mudroočka :-P zprostředkovatel obrázku: bing

Drž si svoji bublinu

Vždycky něčemu uvěříme. Necháváme se ovlivňovat cizími názory, chováme se podle okolí. To nejhorší ale přijde, když u toho všeho zapomeneme být sami sebou. Mně se to stalo. Před rokem jsem zahlédla kousek budoucnosti - tehdá mi to zachránilo život. Od té doby jsem četla myšlenky, léčila, zastavovala čas, měnila budoucnost a změnila se. Z usměvavé šťastné dívky na tu smutnou a nešťastnou. Našla jsem si první kamarádku a svěřila se jí, nevěděla si se mnou rady, přemlouvala mne, že něco takového neexistuje. Pak poznala kluka - mága. Dala mi na něj kontakt, a já si s ním začala psát. Ten mě zase přemlouval, že to existuje a já jsem osvícený člověk (tedy něco jako Ježíš). K tomu se pak přidal děda, který tvrdil, že bych si toho měla vážit, ale ať si toho moc nevšímám. S tím jsem se pak rozhádala, protože to vykecal své přítelkyni. Teď čekám na hovor od své kamarádky, abych jí o všem povykládala. A taky na podložený důkaz toho, že duchovno existuje od toho kluka. Ztratila jsem svůj názor, ús...